Jsou dny kdy prostě zjistíte, že jste ti divní a nedokonalí tvorové za které jste většinu života považovali ty druhé. Že ti ostatní jsou možná stejně egoističtí jako vy a tak s nimi musíte bojovat a nebo překonat sami sebe v odpouštění a pochopení. Debilní na tom je, že egoista prostě čeká, že ti druzí se ukážou slabšími a nebudou tu hladovku držet tak dlouho. Nakonec se může stát, že naše těla odumřou a sežerou je červy i tu jejich já já vášeň a smysl pro spravednost.
Člověk by prostě potřeboval psychologa nebo kněze, někoho, kdo by ho vyslechl a řekl mu, v čem chybuje. Nojo, ale egoista? Pravda je moc brutální na naše the best představy. Leckdo si posteskne, že se jeho život neubíral jinak a neodhalil mu ta kouzla přírody léčitelky a dárkyně porozumění. Taky si uvědomí, že život je sakra moc krátkej na hledání a nikdo nás neudrží naživu věčně. A tak hledáme střední cestu, poznání i nepoznání, ale hlavně jakého si duševního vyrovnání a lásky sama k sobě a pak se to snažíme dostat do stylu života, tetování a barvy na vlasy. Naše přesvědčení je zase jen naše a sobecky hlídané a řetězy přikurtovaný k našim nohám, aby nám nebylo odňato, jelikož hello! mi milujeme individualitu a nechceme, aby na tom byl někdo podobně jak mi jen přečtením si návodu.
Někteří nad tím ani nepřemýšlí, hrnou před sebou kupu hlíny z ještě neprohrabané cestičky, pouštějí si oblíbenou hudbu a před očima se jim ztrácí kontexty a nadhled. Jedou podle map a podle návodů a odsuzují vybočení a dopravní nehody.
Opravdu tak toužíme po dokonalosti? Opravdu tak toužíme po osobním prožitku a individuální cestě? Opravdu chceme lásku a cestování? Kde se v nás tyhle sny vzali?
Není krásnější žít a prožít a vidět a uvidět, jen proto že jsme přítomni. Mnoho lidí pracuje a z práce přijde domů, kde dělá další monotóní věci a tohle uspí mozek a omámí duši. Oči zůstanou pootevřené jen napůl a vnímají li tak jen rezervovaně a jen sirény. Život je v nás a je na nás, kolik ho využijeme, kolik mu dáme lásky. Kolik pocitů zažijeme, kolikrát se zaradujeme. Není klišé zadovat se z přírody, trápení se láskou a sebou samými. Život by nebyl naplněn a uviděn, kdyby nebyl žit a prožit v totálním využití schopností našich těl a duší chcete-li. Najednou je nedokonalost a egoičnost jen vlastností, kterou máte venku jako zástěrkou pro uvnitř. Jako ochranu pro něco malého a vyvíjejícího se v nás... nás samých