Be a villain
The truth is, we are no special. Somtimes you look in the eyes of the one you love or loved and you see little of what it used to be there. In the mirror, every year, more scared person looks at me. Bribes of life, splíny dneška.
Kde je náš osud, máme ho honit, nebo na něj čekat. Podle čeho se v životě řídit? Ne, není to láska, co nás má vést, jelikož láska je slepá a nepředvídatelná věc. Chci víc, než jen kousek srdce a pocit, že přetrvám v někom jiném. Chci být sama v sobě silné já, ovládající mysl, slova, pohyby. Chci být pevná v názorech a milující sama sebe za dobrotu k sobě.
Snad se mí ztracení naleznou. V láskách, v přátelích, v sourozencích, v rodičích, a nakonec, až utvoří sami sebe z kousků ostatních, uvidí se v zrcadle, světélkující, jako paprsek. V tu chvíli budu vědět, že to tak je a mé srdce budeš šťastné. Chtěla bych žít pro ten moment, jelikož jsem slepá. Ale ti, jejichž slepota mě převyšuje mě naštěstí nenechají. Moje láska je sobecká, až příliš plná touhy po rozkvětu. Z mých prstů vytéká, vytéká z mého lůna. Jsem hračkou osudu a jsem sama sobě Balzakem.
Tolik bych chtěla ujistit ty, na kterých mi záleží, že život nepomíjí s úsvitem a nezačíná se světlem na konci cigarety. Že život je víc, než jen den za dnem, že život je jedinečný v tom, že je náš, že ač se to nezdá, máme moc ho ovlivnit, moc ho proměnit, moc ho zničit a znovu pozvednout. Chci, aby to věděli ti, ke kterým mluvím. A snad tu budu, až budou potřebovat pomoc, a snad tu budou, až budu potřebovat pomoct já.
Umím se smát a umím plakat, to mě dělá člověkem. Umím být smutná a umím být veselá, to mě dělá člověkem. Umím se hýbat a umím zůstat stát, to mě dělá člověkem. Umím milovat a umím nenávidět najednou, to mě dělá ženou.
Žádné komentáře:
Okomentovat