sobota 11. prosince 2010

Angína

Vesmír okolo se zvolnil pod úvahou o dosahu lásky, stěny se posunuly a vytvořily nové cesty bez přechodů a záludností. Čistá myšlenka v čistém světě. Smíření s magii skunčičí duše, se všemi měsíci a družicemi, se silou, jež přitahuje ten vrtkavý kousek ničeho a nechá ho zdát si sny plné štěstí a rozkoše.

Emocionální kyslík, co se v plicích převaluje a místy reaguje s jiným plynem z vnějšku.

Necítit se jako individualita, ale jako sloka v básni, i to je pohled, ne zcela konečný, na brnění v konečcích prstů a v místech kde jsou kosti pánevní spojeny sponou stydkou.

Jsem umělá fraktura na holenní kosti a jsem anděl bez hlavy, jsem ohořelá smrtka se srpem místo kosy a naivní dráp na tlapě pumy. Jsem roztomilé, nesmírně agresivní pouštní zvíře. Jsem nový výraz, nové gesto, bez významu beze jména. Chci se oprostit od vypočítavé náklonnosti a zhoubných tušení. Hlava je rázem dutý ráj, svět čokoládových milostných snů. Mnoho perverzních fantasií se mi plouží mezi prsty u nohy, až slyším jejich šelest. Bloudí a narážení, chtějí do středu těla. Nepovím jim, že jediná cesta vede po hrbolcích páteře.

Tohle je příběh putování duše za duší, za součástí sebe, která je ještě méně hmotná než ona. Vlastně hledám jen jeden soubor, co mi prozradí kde jsou hranice nových dimenzí, kde poletuje svoboda. Chci pociťovat nematerialistickou lásku k životu, krásnou otupělost. Chci sen co se vyvíjí, chci ruku co hladí ale občas zmizí, chci se trápit pro pravdu, ale chci i odpovědi, debaty a poznání. Chci sňatek sama se sebou, chci sobě přísahat věrnost. Chci být sebou a ve mně bude mír a láska ke všemu co se děje, aniž bych musela soudit, protože budu vědět líp.

Je mi mnohdy zle ze mě samé, opakuji stále stejná vyznání, jsem klokan na korouhvi, jsem otlak na ruce od tužky, jsem šimravý pocit ve vlasech. Existuji? A jsem schopná nebo neschopná, a bude mě mrzet, že se mi někdo smál za scénou?

Je mládí autoritativní a je stáří roztomilé?

Je láska nezodpověditelná?

Je krása hubená?

Je já?

Kde jsem, a záleží na tom. Proč je ve mně touha po vědění věcí, které nemohu poznat. Na co mi je rozum, když je slepý?

Žádné komentáře:

Okomentovat